Jdi na obsah Jdi na menu

Středoasijský pastevecký pes

 

Středoasijský pastevecký pes

FCI:

Patří do skupiny II. – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští horští a salašničtí psi.

Povaha:

Povahově je s. p. p. klidný, vyrovnaný. Převládá u něho aktivní obranná reakce (podle hesla „Nejlepší obrana je útok!“). Má velmi silně vyvinutý teritoriální instinkt – na území, které pokládá za svěřené mu ke strážení, nedovolí vkročit nikomu nepovolanému. Je odvážný a krajně nedůvěřivý vůči cizím osobám. Při obraně teritoria si počíná naprosto suverénně, tvrdě a nekompromisně. Od přírody je vynikajícím obranářem. Majitele, jeho rodinu a vše, co k ní náleží, brání urputně a účinně. Velké opatrnosti je třeba, když si hrají děti majitele s cizími a hra se stane divočejší nebo při ní vzplane spor. Pak bude s. p. p. se vší rozhodností bránit „vlastní“ děti.

Výchova:

K cizím psům má sklon se chovat dominantně, proto je při vycházkách nezbytná maximální obezřetnost. Volný výběh lze doporučit pouze na oploceném pozemku. Rozhodně nepatří do rukou začátečníků. Majitelem může být pouze člověk nadaný přirozenou autoritou, vybavený patřičnými zkušenostmi, naprosto důsledný, klidný, rozvážný a trpělivý. Osoby psychicky labilní, nevyrovnané, těkavé a nerozhodné nebude s. p. p. nikdy respektovat jako vůdčího jedince smečky. 

Výchova musí být důsledná, založená na dobrém vzájemném vztahu postaveném na oboustranné důvěře a respektu. „Trestat“ ho stačí napomenutím. Citlivě reaguje na hlas a jeho intonaci, pokud je naprosto jednoznačná a srozumitelná. Jiné tresty naruší vztah s majitelem. Slepou poslušnost od něho nelze očekávat ani vymáhat, je svrchovaně samostatný a sebevědomý. Významná je proto systematická raná a co nejširší socializace. 

Vyniká mimořádnou odolností a snadno se přizpůsobuje různým klimatickým podmínkám. Může být celoročně ubytován ve venkovním kotci, nesmí v něm však prožít celý život, potřebuje častý a co nejdelší kontakt s majitelem a členy jeho rodiny. Nehodí se k běžnému výcviku podle některého zkušebního řádu, obzvlášť nevhodná je pro něho obrana s podněcováním „zlobivosti“.

Stavba těla:

Je to středně velký až velký pes robustní, ale harmonické stavby těla. Je silný, s mohutnou kostrou a mocným osvalením. Někteří jedinci vykazují sklon k lymfatičnosti. Silná kůže s dobře vyvinutým a pružným podkožním vazivem tvoří často na krku záhyby. Svalový reliéf není pod kůží patrný. Tělesný rámec daný vzájemným poměrem koh. výš. a dél. těla má být mírně protáhlý, nikdy by neměl být nadměrně dlouhý nebo příliš krátký. Koh. výš. musí být o 1 – 2 cm větší než výška měřená v úrovni kyčelních hrbolů a má činit min. 70 cm u psů a min. 65 cm u fen. Těl hmot. má obnášet min. 50 kg u psů a 40 kg u fen.

Hlava má být velká a silná, přitom však musí odpovídat celkové velikosti psa či feny. Měla by být hranatá jak při pohledu shora, tak ze strany. V mozkovně je hluboká a široká, s výraznými a mohutnými, nikoli však do stran vyklenutými jařmovými oblouky. Čelo a temeno má být ploché a protáhlé. Týlní hrbol je výrazný, ale málo patrný, protože je obdán mohutnou svalovinou.

Čenichová partie by měla být mezi očima široká a poněkud kratší než mozkovna. Směrem k nosu se jen nepatrně zužuje. Při pohledu shora a ze strany je hranatá. Má být mohutná, hluboká a dokonale vyplněná (nepropadlá) pod očima. Nosní hřbet je široký, rovný, někdy lehce dolů skloněný, tvořící mírný klabonos.

Čelisti mají být silné, široké. Zuby jsou bílé, velké, uložené těsně vedle sebe. Chrup má být úplný, sestávající ze 42 zubů. Řezáky musejí být uspořádány v jedné řadě. Skus může být nůžkový nebo klešťový, přípustný je i těsný předkus dolní čelisti (tzv. opačný nůžkový skus). Špičáky mají být daleko od sebe, protože čelisti musejí mít patřičnou šířku. Ulomené řezáky, pokud neznemožňují posouzení skusu, se nepenalizují.

Oči jsou středně velké, oválného tvaru, uložené přiměřeně hluboko a daleko od sebe. Směřují přímo vpřed. Jejich barva může být tmavě hnědá až odstínu lískového oříšku. Tmavším tónům se dává přednost. Výraz očí je důvěryhodný a vážný.

Ušní boltce musejí být středně velké, trojúhelníkového tvaru, tlusté, zavěšené, nízko nasazené. Jejich základny jsou v úrovni očí nebo o něco níže. Tradičně se kupírují pouze v zemi původu a ve státech, kde úkon není zákonem na ochranu zvířat zakázán. Krk je střední délky, velmi silný, na pomyslném příčném řezu oválný, velice svalnatý, nízko nesený. Lalok na hrdle je typickým plemenným znakem.

Trup má být dokonale proporcionální, pevný. Horní linie těla má typický průběh, kohoutek by měl být výrazný, dlouhý a vysoký, řádně osvalený – zejména u samců. Zřetelně přechází do hřbetu. Ten je rovný, široký, mocně osvalený. Záď je přiměřeně dlouhá, široká, velmi svalnatá a lehce svažitá. 

Ocas by měl být vysoko nasazený, silný u kořene, srpovitě zahnutý nebo v poslední třetině svojí délky zatočený do volného kruhu. V afektu je nesen buď v úrovni horní linie těla, nebo o něco výše, v klidu bývá zavěšený a pak dosahuje k hleznům.

Hrudník musí být široký, hluboký, dlouhý, prostorný, směrem k páteři se rozšiřuje, žebra tu jsou výrazněji klenutá. Poslední z nich mají být patřičně dlouhá. Hrudní kost je v úrovni loktů nebo o něco níže. Předhrudí vystupuje při pohledu ze strany poněkud před ramenní kloub. Břicho by mělo být mírně vtažené.

Tlapky by měly být velké, okrouhlého tvaru, s klenutými prsty, silnými a velkými nášlapnými polštářky a drápy, které mohou mít jakoukoli barvu. Pohyb má být vyvážený, pružný. V kroku je akce hrudních končetin vydatná, akce pánevních je zdrojem mocného dopředného impulzu (odrazu). Horní linie těla musí být i za pohybu pevná. Všechny velké klouby končetin se pohybují snadno, plynule.

Krycí srst může být buď kratší, dlouhá 3 – 5 cm, a pokrývá rovnoměrně celé tělo, anebo je delší, dlouhá 7 – 10 cm, a tvoří na krku „hřívu“ nebo za ušními boltci, na zadních stranách končetin a na ocase „třásnění“. Barva srsti může být jakákoli s výjimkou modré, čokoládově hnědé a tříslové s černým pláštěm.